Možná je to tím, že pochází z menšího města, na druhou stranu Kreps prošel s hokejem svět, na svlůj věk má hodně zážitků a zkušeností. "Když je člověk v New Yorku, Los Angeles nebo v Praze, bere to normálně. Ale žít natrvalo bych tam asi nemohl. Metropole nemusím. Až jednou s hokejem, skončím, vrátím se do Litoměřic. Tam jsem doma, tam se cítím výborně," přiznává.

Na Oddset Hockey Games potvrdil, že má předpoklady a že může národnímu týmu pomoci. Urostlý centr rozdával puky, odpracoval defenzivní činnost, Rusům dal také svůj první reprezentační gól, když ho při přesilovce našel před brankou Lukáš Kašpar. Oba ještě v jedné formaci doplnil Jiří Novotný, kompletní trio krajánků z Astany si zahrálo pohromadě a spolupráce fungovala.

"V klubu ale spolu nastupujeme jen občas. Podle okolností. Trenér sestavou dost točí," zmiňuje. Kreps je v kazašském týmu od loňského léta a angažmá si pochvaluje. "Byl to dobrý krok. Máme kvalitní tým, dobré podmínky. Všechno je v pohodě," ujišťuje. I díky tomu se v této sezoně poprvé na delší dobu usadil v národním týmu.

Zatímco během minulého ročníku jste byl nováčkem, letos se vaše pozice v elitním výběru poněkud změnila. Vnímáte určitý posun?
"Určitě. Čím víc sehrajete zápasů, tím vám roste sebevědomí. Věřím si, vím, o čem zápasy v reprezentaci jsou. Jsem ve větším klidu. Pokud člověk jede na první sraz, netuší, co od toho má očekávat. Pak se rozkoukáte, zjistíte, jaký hokej se na Euro Hockey Tour hraje. Příště to je pak tím pádem snadnější."

Po návratu z NHL jste rok válel finský hokej, teď oblékáte dres Astany, která si vás právě v SM-liize vyhlédla. Jak jste byl na severu Evropy spokojen?
"Moc. Finský hokej je jiný, hodně se tam bruslí, hra je důrazná a agresivní. Všechno probíhá v pohybu. Styl je dost ofenzivní, což mi vyhovovalo. Když si vezmete švédskou ligu, ta je hodně do obrany, v Rusku bývají zápasy zase trošku odlišné. Všude je něco, já se snažím pokaždé přizpůsobit. Platilo to také teď v reprezentaci. Nepovedl se nám zápas s Finskem, ale den poté jsme naštěstí zahráli mnohem lépe proti Rusku."

Který soupeř byl pro vás prestižnější?
"Je fakt, že jsem znal hráče z finského i ruského mančaftu. Proti sborné to jsou vždycky bitvy, řada z nás působí v KHL, je tam velký náboj. Těžko říci. Beru každé utkání stejně, chci vyhrát. To je jasné."

Když jste se v létě 2010 stěhoval do Oulu, neměl jste strach z tvrdších životních podmínek?
"No, ve Finsku je přes zimu dost ponuro. Krátké dny, málo světla. Počítal jsem s tím, nijak mi to nevadilo. Během sezony je hokejista stejně většinou jen na zimáku, nebo odpočívá doma. V týmu jsme měli víc českých kluků, což bylo skvělé. Pokud si můžete popovídat v češtině, když je tam ten náš typický humor, všechno zvládáte snáz. Sešlo se nás tam pět nebo šest, je jasné, že jsme drželi hodně pohromadě."

Bavili jste se mezi sebou česky?
"No jasně! Čeština byla po finštině druhou řečí. Domácím to nevadilo, i když někdy docela koukali. Podobné to je teď v Astaně. Taky samozřejmě pokecáme česky, jinak člověk vystačí s angličtinou. Máme tam hodně kluků z Ameriky, komunikace je bez problémů."

Zahraničních posil si prý Kazaši hodně váží. Potvrdíte to?
"Je to tak. Cítíme se tam všichni výborně. Pokud se naskytne nějaký problém, v klubu ho hned vyřeší. Máme výborné zázemí, člověk se může soustředit jen na hokej. Hráčům z ciziny hodně pomohl Kevin Dallman, který přišel do klubu před lety. Bylo to v době, kdy Astana vstupovala do KHL. Kevin měl skvělou hned tu první sezonu, je to ten nejlepší kapitán."

Poměrně dost času strávíte cestováním. Není to někdy až únavné?
"Mně to zase tak strašné nepřijde. Z Ameriky jsem byl zvyklý, člověk se tam také hodně nalétal. Patří to k hokeji, nemohu si stěžovat. Ale přiznávám, že po leteckém neštěstí u Jaroslavle to nebylo jednoduché. Když jsem tehdy sedal do letadla, měl jsem divný pocit. Teď už je to malinko lepší, snažím se nemyslet na to, co se stalo. Ovšem před startem letadla mi to vždycky bleskne hlavou. Úplně klidný už asi nikdy nebudu."

V klubu došlo během sezony k výměně trenéra. Je Andrej Šajanov hodně jiný než jeho předchůdce Andrej Chomutov?
"Každý z nich má své. Šajanov už v klubu působil, pak ho odvolali, teď je zpátky. Jeho taktika je trošku odlišná, ale to je normální. Pro nás bylo podstatné, abychom zabrali a dělali lepší výsledky."

Není vám líto, že už neválíte v NHL? Že jste před časem z Floridy odešel do Evropy?
"Já to nijak dramaticky neprožíval. Na jednu stranu by bylo fajn, kdybych mohl v Americe zůstat. Byl jsem tam dlouho, šel jsem kdysi už do juniorů. Začátky v Bramptonu mi hodně pomohly, vybojoval jsem si NHL, za Floridu pak sehrál dost zápasů. Ale neměl jsem tam takovou pozici, nedostával jsem tolik prostoru. Prošel jsem si svým, vykopal se mezi nejlepší. Když pak nastal čas k rozhodnutí, zvolil jsem Finsko."

Nevadí vám, že se o vás během angažmá v NHL doma moc nevědělo ani nepsalo?
"Vůbec. Pozornost sám nevyhledávám, pro mě je lepší, když jsem v klidu. Když se o mně neví."

Z Litoměřic jste kdysi za lepší hokejem vyrazil do Litvínova. Jak vám bylo, když jste na tamním stadionu vídal legendy Reichla, Langa a další?
"Byl jsem pěkně vykulenej. Jako kluk jsem tyhle borce obdivoval a najednou je potkával v hale... Když jsem býval malý, hrál jsem si na ně, i když tohle se v mém případě měnilo. Pomalu každý den jsem si hrál na někoho jiného. Po přesunu do Litvínova jsem měl každopádně pořádnou motivaci být jednou jako tihle hráči."

Sledujete současné dění v Litvínově?
"Abych řekl pravdu, moc podrobně ne. Ale vím, že klub spadl v extralize mimo nejlepší desítku, asi to tam není to pravé ořechové. Kdyby měl mít Litvínov existenční starosti, byla by to škoda, vždyť v klubu vyrostla spousta skvělých hokejistů."

Vy jste ale doma v Litoměřicích, kde každým létem pravidelně trénujete.
"Vždycky makáme s Michalem Birnerem, jsme velcí kamarádi. V Litoměřicích se poslední dobou hodně zvedly podmínky pro hokej. Proběhla rekonstrukce místní haly, což je skvělé, všechno se dostalo na mnohem vyšší úroveň. Malí kluci mají odpovídající podmínky, však už bylo na čase. Litoměřice - to je můj domov, vždycky se tam rád vracím. Už jsem říkal, že mám rád svůj klid. Rozhodně ne žádný blázinec! A pak, do Prahy je to po dálnici kousek. Když tam chce člověk chce vyrazit, autem to zvládne za chvilku."

Slyšel jsem, že prý s Michalem Birnarem v létě podnikáte cyklistické etapy po okolí. Je to tak?
"Je. Sedneme na kolo a vyrazíme. Máme svá místa, kde si dáme pořádně do těla. Cyklistika mě moc baví, také tenis, v Americe jsem přišel na chuť golfu. Rád si tyhle sporty zkusím, rád se na ně podívám v hledišti nebo u televize. Uvažuju, že bych se jel časem podívat na Tour de France. Znám se s Reném Anderlem, naším výtečným cyklistou, od něhož mám výborné informace. Byl by to skvělý zážitek."